Bio nebio, žila jednou dvě prasátka

Bio nebio, žila jednou dvě prasátka

Jedno mělo všechno na co si jen vzpomnělo, lásku, péči a dobré a kvalitní jídlo. Jeho člověk ho drbal po kýtách a běhat mohlo, kde chtělo.

To druhé bylo ale zavřené u zlého černokněžníka, spolu s dalšími stovkami podobných prasátek, tlačilo se s nimi o kousíček místa a bylo vykrmováno jedno čím, ale hlavně rychle.

Obě ta prasátka našla svůj konec na pultu s masem, milé děti. A tu přichází maminka s Vítkem! Vítek je bystrý chlapec, šikovný a hodný. Maminka ho moc miluje a chce pro něj jen to nejlepší.

Ale ouha! Ten balíček z veselého a šťastného prasátka je o tolik dražší, než ten druhý! A tak si maminka povzdechne, protože platí ještě nájem pánovi, který je majitelem jejich domova, půjčku na pračku a spoustu dalších věcí. A z výplaty jí na takové maso už nezbývá. Smutně se podívá na oba balíčky a sáhne po tom nešťastném.

Pohádková kniha mého ideálního světa

V mém ideálním světě pojmy bio a nebio neexistují a každý Vítek i Anička jedí vajíčka slepic, které znají trávu a sluneční svit.

  • Veškerá produkce je bio nebo aspoň IPZ a drtivá většina lokální (chápu, že ananasům se u nás moc nedaří).
  • Lidi neplýtvají jídlem a jedí sezónně.
  • Žijí aktivněji, vědoměji a svobodněji. Jezdí víc na kole a koloběžce a méně autem.
  • Většina z nich bydlí tam, kde pracuje (necestuje za prací).
  • Lidé se spolu znají. Od souseda si můžeš koupit med a znáš i svého kavárníka, od kterého dostaneš ještě teplý štrůdl z místních jablek.
  • Každý člověk, pokud chce, má možnost si část svého jídla vypěstovat sám (vlastní nebo komunitní zahrádka, zahrádkářská kolonie…), dbá se na to při projektování nového bydlení.

To všechno a mnohem víc bych chtěla a vím, že to není. A tak dnes stejně jako mnoho jiných lidí platím ty půjčky a nakupuju v Lidlu nebiomaso (přestože znám drtivé dopady Walmart efektu). Ale rozhodla jsem se jít na to od lesa.

Svůj svět tvoříme my sami

Když tady bude maličká skupina lidí, kteří budou všechno kolem jídla a životního stylu dělat „dobře“ na 100%, mohou sice inspirovat ale v konečném důsledku to společnosti moc platné není. Ani Vítkovi a Aničce.

Kdyby tady ale bylo 80% lidí, kteří budou „to dobré“ dělat z 80%, společnost se nutně musí změnit.

„Změnou svého postoje můžete často změnit okolnosti.“

Eleanor Roosevelt

Možná nebudou kupovat všechno bio, protože to prostě stojí moc peněz. Ale třeba si místo polívky z pytlíku udělají vývar, protože se naučili rozbourat kuře a za míň peněz uvařit líp.

Třeba nebudou 5x týdně trénovat pod dohledem trenéra, ale budou každý týden vyrážet celá rodina na výlet na kole nebo pěšky, půjdou si za barák zaházet freesbee, opráší badminton nebo udělají pár dřepů pokaždé, když uslyší jakoukoli reklamu.

Možná můžu udělat aspoň něco pro to:

  • abychom nebyli první na světě v rakovině tlustého střeva.
  • aby ani tvoje vnouče nemuselo zemřít na infarkt.
  • aby tvoje dítě mělo větší šanci zemřít ve spánku prostě proto, že bude staré, ne proto, že je roky upoutané na lůžko s několika vývody a amputovanou nohou. (A ne, nic na jeho trápení nezmění ani to, že ty už to neuvidíš.)

A to je ten důvod, proč chci ukazovat hlavně mámám, které mají největší vliv na stravovací a jiné návyky v rodině, jak to dělat o něco líp než teď. A zítra třeba zase o kousek. Ukazovat, že jde pustit tu snahu o dokonalost. A jde nevzdat to rovnou celé.

A jejich děti už mohou jít do svého života s úplně jinou výbavou

Umíte si představit, že 80% lidí v republice má povědomí o tom, jak funguje lidské tělo? Klidně jen na nějaké triviální úrovni, která bude stačit právě na těch 80% „dobře“. A že tak bude těch 80% lidí žít? Že se začnou hromadně zajímat o to, co jedí, od koho to kupují a v jaké je to kvalitě? Že bude úplně přirozené nebýt obézní?

Já, když si to představím, tak se vždycky přistihnu, že se usmívám. A to je rozhodně zdravé.
Na to si ráda zvyknu. A ty?

„Když jsem byl na dně, pomohlo mi představit si sebe jako mrtvého. Bez možnosti cokoli už změnit. Pak jsem otevřel oči. Najednou jsem měl moc změnit všechno.“

Jan Tříska

Jestli chceš třeba jen pozvolna a trochu – ale zato napořád zkvalitňovat svůj životní styl, hacknout svoje návyky a neztratit kontakt se svou touhou být zdravější, štíhlejší a fit, připoj se do facebookové skupiny Fitness a wellbeing pro věčné začátečnice – jak začít a vytrvat. A jestli se nechceš jen rozkoukávat, ale chceš mít na tu cestu parťáka, který tě podrží, až přijdou ty propady, které všechny tak dobře známe, právě ladím novou nabídku dlouhodobé podpory na tvojí cestě.

„Je lepší pustit se odvážně do všeho i za cenu, že v polovině případů utrpíš nezdar, než všeho se obávat a nikdy nic nezkusit. Cožpak je vůbec možné, když jsme jen lidé, poznat něco s jistotou? Myslím, že ne. Úspěch obvykle provází ty, kteří mají chuť pustit se do něčeho, a ne ty, kteří si všechno dlouho rozvažují a váhají.“

Hérodotos
Tereza Tyburcová
Jsem trenérka návyků, maminka unschoolera a žena výjimečného muže. Věřím, že drobnými změnami lze dosáhnout nečekaně dobrých výsledků, tvořit tu nejlepší verzi svého bytí a spokojeně žít. Proč to dělám, se dozvíte tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů