3 tipy, jak do života vrátit vášeň

Jestli čekáte rady jako „Komunikujte více s partnerem“ a „Posílejte žhavé SMS“, nemohu sloužit. Ostatně, takových najdete na internetu dost.

A co se vám vybaví při zmínce o vášni? Červená knihovna, 50 odstínů šedi, včerejší noc? Nebo spíš pečení dortů a jízda na koni? To všechno jsou různé tváře vášně. Jedno mají ale společné. Dodávají nám energii.

Recept na spokojený život?

Stejně jako Jára Cimrman, mám i já drobnou charakterovou vadu. Vždycky chci vědět něco navíc. Vždycky chci jít  kousek dál, kousek hlouběji. Všechno rozpitvat na prvočinitele.

Instantní polévka, která jen stačí zalít horkou vodou.

Nikdy mi nepomohly zaručené tipy jako „Udělejte si na své hobby čas! Napiště si ho do kalendáře!“. To se vždycky staly tři věci.

  • Vždycky ve mně začal bublat vztek – To bych nejdřív nesměla lítat s jazykem na vestě a být doma na všechno sama.
  • Jako druhá v pořadí se mi v hlavě rozblikala kontrolka, že bych tím zanedbávala své povinnosti nebo rodinu.
  • A za třetí? Už jsem si nevybavila nic, co by mě skutečně bavilo.
„Vášeň je jako pivo. Když vyprchá, divíte se, co na tom lidi mají.“
(Ladislav Muška)

A tak moje tři tipy pro vás budou úplně jiné. Tyhle totiž fungují.

Poctivý vývar z morkových kostí – nebo do morku kostí, jak je libo 🙂

  • Nejdřív si musím uvědomit a připustit, že vášeň potřebuji
  • Pak jí musím najít.
  • A potom si jí musím umět sama před sebou obhájit, abych se jí zase brzy nevzdala. Teprve pak se mi povede jí do života vrátit.

1) Zjistěte úroveň nabití

Představme si že každý z nás má někde takovou baterii, zásobárnu pozitivní energie. Z ní se dá čerpat, ale dá se i dobíjet.

A pak máme něco jako rezervní zdroj. To je baterie, kterou jsme dostali nabitou životní energií na určitou úroveň už do vínku. Z té se dá jen čerpat. Až se vybije, zemřeme.

Jak jste na tom, poznáte snadno. Kdykoli je vaše nálada na bodu mrazu, vybíjíte baterii. Kdykoli se musíte do činností nutit, dělat něco na sílu, nebo dokonce konat proti svému přesvědčení (třeba v práci), vybíjíte baterii.

Pokud často svalujete vinu za svou náladu na druhé, křičíte na děti, nadáváte manželovi za drobky na kuchyňské lince, pravděpodobně jedete na rezervu.

A jestli právě teď protestujete, že váš muž je nepoučitelný bordelář a stokrát nic umořilo osla, jedete asi na rezervu už docela dlouho.

Tak je to prosté. Pokud nebudete energii dobíjet, pojedete na rezervu. Pokud pojedete na rezervu, neprospěje to ani vašemu zdraví, vašim dětem, vašim vztahům a ani vaší duši.

Příklady možných důsledků

  • zdravotní – deprese, rezignace, vyhoření, chronické zdravotní problémy, které mnohdy nemají objektivní příčinu (doktoři si s vámi tzv. nevědí rady), a tak si začnete připadat jako hypochondr, dokud vám to nesecvaká (nebo dokud se nedostanete do rukou lékaři psychosomatické medicíny)
  • děti – ideály, jak budete svoje děti vychovávat s respektem, se rozplynou ve chvíli, kdy zjistíte, že kolem vás raději chodí po špičkách, nebo se vás dokonce bojí a často stonají, aby měly mámu zase milující a pečující (mohla bych o tom vyprávět)
  • rodina – věčná nedorozumnění, nesoulad, osočování, útěk od fúrie k milence, rozvod, popř. podpantoflismus a rezignace manžela
  • duše – marnost, smutek, pocity, že jsem k ničemu, antidepresiva, možná i alkohol, otupělost, tma

No počkej Terezo, tak se zase uklidníme a přestaneme přehánět, ano? Fajn, záda mě občas chytnou, ale to mám z práce. Děti občas maroděj, protože se musejí promořit, jsou to přece děti. A s manželem bych měla fajn vztah, kdyby si po sobě odnášel nádobí do dřezu, uklízel boty a vynášel koš. Prostě po těch letech to už nikde není ono. A duše? Nemám čas uvažovat o duši. Já musím fungovat!

Já jsem taky fungovala. A přestala jsem těsně před tím, než bych se definitivně zhroutila a než by se mi rozpadla rodina. Paradoxem je, že jednu ze svých vášní jsem našla právě v tom, co mě stáhlo na dno.  Nikdy nevíte, kde a jak se odkryje ta vaše.

2) Najděte nabíječku pozitivní energie

Možná o té své víte, jen jí nezařazujete na program. A možná o ní nevíte vůbec. Možná jste zkusila chodit na jógu, ale vůbec vás to nebavilo. Ve wikipedii se lze dočíst, že vášeň „Je zdrojem energie, vytrvalosti a vůle.“

Když jsem se dnes ráno probudila, viděla jsem před očima tento článek už hotový. Byla to první myšlenka po procitnutí. Nemohla jsem se dočkat, až ho přepíšu do počítače. Tak se pozná vášeň.

Existuje více způsobů, jak odhalit tu svou. Možná, že už teď ji znáte. A možná se budete teprve hledat. Ať to bude trvat jakkoli dlouho, nevzdávejte to. Mnohonásobně se vám ta energie vrátí.

„Žádný mrtvý není tak dobře pochován jako vyhaslá vášeň.“
(Marie von Ebner-Eschenbach)

Pokud víte o vášni, která vás životem provázela a vyhasla tak, že už necítíte to chvění a touhu zase se jí začít věnovat, hledejte novou. Však ona už někde čeká.

3) Berte to jako službu svým bližním

Obzvláště tehdy, jestliže vám vášeň připadá jako něco sobeckého, čím zanedbáváte rodinu. Byla doba, kdy bych vám krví podepsala, že na nějakou vášeň nemám chuť ani čas. Chodila jsem po světě jako papiňák, který nemá kudy upustit páru.

Vzteklá, opakovaně zklamávaná, nepochopená, nedoceněná, protivná. A neměla jsem čas, protože jsem toho tolik musela udělat pro ostatní. Včetně věčného oddrobkovávání kuchyňské linky.

Všichni si s ulehčením oddechli, když jsem si dovolila zase mít něco, pro co můžu hořet (ale už ne shořet;-) ). Přestože k mému dnešnímu pohledu vedla klikatá a kostrbatá cesta. A najednou jsem uviděla i ostatní v jiném světle, protože už jsem nepotřebovala viníky.

Drobky z linky uklízím stále. Ale můj muž už není ten nenapravitelný bordelář. A stačilo začít u sebe.

Je na vás, jak to chcete mít. Já už nabíjím. A pro jistotu mám těch nabíječek v zásobě víc.

(Za úvodní obrázek děkuji jill111 a Pixabay.)

Tereza Tyburcová
Po letech pokusů a omylů jsem našla cestu z myšlenkové pasti "měla bych", "musím" a "nemohu". Dnes ukazuji ostatním, že žít svůj vlastní život a brát ohledy i na své potřeby není sobectví. A že není pozdě plnit si sny. Jak se to stalo, se dozvíte tady
Máte taky občas pocit, že žijete nějak blbě, máte toho moc a nemáte čas na sebe a/nebo na rodinu? Pokud chcete vědět, co se s tím dá dělat, přečtěte si můj e-book S jazykem na vestě
Chcete mi napsat? Kontaktní e-mail: fenix@terezatyburcova.cz
Komentáře
  1. Veronika Šimko napsal:

    Terezka. Strašne sa mi páči, že otváraš túto tému. Môžme si aj 100-krát pripomínať, že potrebujeme vášeň, no vďaka „akémusi nastaveniu“ sa nám ešte stále stáva, že upadáme do výčitiek a zabúdame na túto našu potrebu. Dokonca si myslíme, že by nejako obmedzovala rodinu a pritom to je len obrovské obohatenie. Veľké LIKE tomuto článku!!!

    • Tereza Tyburcová napsal:

      Jsem ráda, že to někdo vidí stejně. Jsou to fakta nabytá zkušenostmi. Jak říká Jára Cimrman – Tudy ne, přátelé! A pokud to někomu pomůže, aby zařadil zpátečku dříve, budu jen ráda. A čím víc nás bude, tím méně (většinou) žen si ponese to „akési nastavenie“ s sebou dál. Děkuju Niky!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů