Mozek? Prosím odložte si.

Pokud jste stejně jako já přečetli v životě opravdu velké množství nebeletrických knih, a pokud si stejně jako já vybavíte z paměti pouhý zlomek toho, co vám při čtení přišlo zajímavé, objevné až převratné, patrně stejně jako já táhle a bolestně zavyjete, až si uvědomíte, jak nacpaná a přetékající skvělými myšlenkami mohla už vaše zettelkasten být, kdybyste ji bývali byli znali před několika málo sto lety.

Stejně tak, jak jsem dělila svůj život na dvě monstrfáze “př. d” a “p. d.” (čili “před dítětem” a “po dítěti”), cítím, že nastává v mém životě další zlom – před zettelkasten a po ní.

Co že to… Jak jsi to říkala?!

Zettelkasten! Z německého “schránka na lístečky”, tedy “kartotéka”. Příběh jejího “vynálezce” je velmi inspirativní.

Syn pivovarníka, který vystudoval práva, ale nechtěl to dělat, se nechal zaměstnat jako úředník ve státní správě. Po večerech se pak věnoval četbě a studiu témat, která ho bavila.

I náš výše zmiňovaný pivovarníkův syn – Niklas Luhmann (*1927 – †1998) – takto začínal. A stejně jako já si brzy uvědomil neefektivnost takového počínání.

Tím naše podobnost končí. Pan Luhmann si na rozdíl ode mě vytvořil sofisikovanější (původně papírový, dnes častěji digitální) systém, díky kterému za méně než rok (při zaměstnání!) splnil požadavky na to, aby se mohl stát profesorem sociologie na univerzitě v Bielefeldu.

Svou prací (za pomoci své zettelkasten) nejen proměnil sociologii jako takovou, ale:

V čem je to kouzlo?

Zachycujeme každou myšlenku či fakt, který považujeme za vhodný, zvlášť. Původně na kartotéční lístky, dnes ve formě jednotlivých poznámek v systému, místo souvislého textu třeba ve wordovém dokumentu.

Každou poznámku do systému zavedeme v celých větách, tak, aby tomu rozuměl i náhodný čtenář. A tedy i my, až si jí po sobě budeme číst třeba za rok. (Kdo z nás někdy necivěl na vlastnoručně napsaný lísteček a nezoufal si, co že jsem tím “doručená pošta” vlastně myslela?)

Vzájemně ty související řadíme jednu za druhou a propojujeme odkazy na základě našich vlastních asociací a voleb. A to je nesmírně důležité. Obzvláště pro systematiky jako jsem já.

Je totiž opravdu snadné zaseknout se na tom, aby systém byl „dokonalý“. Barevné klíče, logické posloupnosti, nezapomenout na žádný odkaz a neudělat chybu… Ale zettelkasten není kartotéka národní knihovny.

Je to fyzický odraz našeho mozku. Je to mapa našich myšlenek promítnutá zevnitř ven. Pamatuje si za nás, takže my se můžeme věnovat přemýšlení, zatímco na ní hledíme a zatímco se jí probíráme. Její dokonalost je skryta v její organičnosti, nikoli v přebujelé systematičnosti.

(Nutno zmínit, že to platilo i pro verzi papírovou, ale tam bylo velmi podstatné ohlídat, zda lístečky vracíme přesně na své místo – což v digitální verzi můžeme směle pustit ze zřetele.)

Až bude v naší “kartotéce” kritická masa poznámek, začneme zjišťovat, že se nám samy začínají vyjevovat shluky a řetězy, které tvoří základ pro další zpracování – články na blog, příspěvky na sítě nebo kostry kurzů.

Nikdy se nám už nestane, že budeme sedět nad prázdnou stránkou a z nudy slaďovat tep svého srdce s blikáním kurzoru.

Vysypte to z hlavy úplně všechno

Nedám dopustit na papír. Miluju nové voňavé sešity a různobarevné psací potřeby všeho druhu. Ale zettelkasten mě přesvědčila – poprvé v životě – dát digitálu šanci, jelikož – poprvé v životě – uznávám, že nabízí daleko větší benefity, než její papírová verze. Což se dosud u různých diářů atp. nekonalo.

A s tím ruku v ruce přichází nutnost vybrat si digitální platformu, kde si začnete svou vlastní zettelkasten budovat. Jen pročítáním návodů a referencí na jednotlivé možnosti se dají strávit hodiny a hodiny. Proto jsem se nerozmýšlela příliš dlouho a vybrala si Notion.so

Jeho výhoda je mimo jiné to, že se jedná o all-in-one platformu, kde můžete využít už předpřipravené šablony, nebo si ji upravit kompletně k obrazu svému (nebo obojí zkombinovat).

Když přijde člověk domů, pověsí si bundu na věšák, boty (podle povahy) uklidí do botníku nebo připraví překážkovou dráhu pro pozdě příchozí, ale hlavně odloží klíče, dáma kabelku, náruč letáků promísenou s došlou poštou a tašku s nákupem – ta úleva. A Notion funguje podobně.

Takže na jednom místě můžete vést nejen svou zettelkasten, ale i třeba svůj seznam projektů (včetně přímo samotných rozpracovaných projektů), seznam narozenin členů rodiny (nebo jakýkoli jiný), habittrackery, čtenářský deník, kalendář, publikační plán nebo klidně seznam článků, které si ještě chcete k tématu přečíst, knih, které vás lákají, a videí nebo podcastů, které si chcete pustit. I první verzi tohoto článku píšu v Notion.

A tím si vlastně na jedno místo odložíte všechno, co byste jinak (navíc velmi nespolehlivě) nesli v hlavě. Kapacita vašeho mozku tak zůstane volná na přemýšlení a tvořivou práci, místo abyste jí využívali jako pěti a půl palcovou disketu (což ve srovnání s běžným mozkem bylo možná ještě celkem spolehlivé médium).

Když si představíme, že mozek má třeba dvacet párů ručiček, přemýšlení je práce, kterou ty ručičky vykonávají. Pokud má ale mozek plné ručičky věcí k zapamatování (které jen drží a nesmí je pustit), pak mu nezbývají volné ručičky pro kreativní práci.

O zettelkasten by se dalo napsat mnohem více, ale já jsem se chtěla pokusit vypíchnout to podstatné. A i tak se mi u psaní krásně prokrastinovalo. Tak se s vámi raději rozloučím dříve, než si budu muset Kingovo moudro, které jsem přecejen dohledala speciálně pro vás, vylepit do výše očí nad psací stůl.