Památce vaší

Den vzniku samostatného československého státu. České země a český lid ochutnává svobodu a nezávislost poprvé po 300 letech habsburské nadvlády. Já jsem zapomněla koupit chleba a obchody mají zavřeno.

„Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.“

Karel Čapek

Jsme děti předků, kteří zažili obě světové války. Někteří z nás mají ještě v čerstvé paměti totalitu komunistů. Některé z nás už to jen tak zlehka štrejchlo. Na republiku začíná doléhat temnota postupujícího podzimu. A nejen ta.

Homeoffice. Školy zavřené. Být doma a nevycházet. V této atmosféře slavme vznik samostatného československého státu.

Někdo tvrdí, že dobře už bylo. A jiný zase, že to nejhorší se teprve chystá.

Do lesa to od domova máme 800m. Máme tady takový zvláštní les. Dýchá z něj historie. A taky trochu smrt. Ale ta jde s historií ruku v ruce.

Vcházíme do něj přímo u hřbitova. Projdeme kolem památníku padlým hrdinům. V roce 1925 tu byl odkryt v přítomnosti T. G. Masaryka pomník hrdinům padlým ve světové válce. To ještě nikdo netušil, že se jí zanedlouho začne říkat „První světová válka“.

Po té druhé světové válce, která skončila 20 let po odhalení pomníku, přibyl k němu z každé strany ještě smutný dodatek se jmény místních lidí, kteří položili svůj život v dalším boji za svobodu.

Reformovat výchovu dětí, to neznamená jen zdokonalovat tu didaktiku ve škole; to znamená reformovat i život nás dospělých. My jsme půda, ze které rostou nové generace – záleží hodně na nás, budou-li lepší nebo šťastnější.

Hovory s TGM

S pojmem Rakousko-Uhersko se ještě Tonda moc nesetkal, ale u tatíčka Masaryka se chytá. Poslechl se mnou v autě část audioknihy Hovorů s TGM. A tak už se leccos dozvěděl. Taky Hitler pro něj už není neznámý pojem. A já si říkám, jaké ohromné mám štěstí, že už o něm můžeme jen vyprávět.

A tak po tom, co najdeme na kameni napsané jméno ženy, po které pojmenovali naší ulici, pokračujeme v cestě. Potichu přemýšlím, jak asi bylo matce odsouzené k smrti za pomoc parašutistovi, když věděla, že za stejný čin položí život i její šestadvacetiletá dcera a zeť.

Hřbitovy plné příběhů

Asi po půlkilometrovém stoupání narazíme na kostel svatého Jana Křtitele ze 14. století, který obklopuje starý hřbitov (ano, druhý v pořadí) s polorozpadlou zdí (na úvodní fotografii). Vejdeme s pietou mezi hroby a u některých se zastavíme. Data některých úmrtí sahají před rok 1900, jiné náhrobky jsou již nečitelné.

„Jen ta práce je plodná, která je radostná. Jen ta práce je radostná, která je dobrovolná.“

Tomáš Garrigue Masaryk

U jednoho z náhrobků se dočteme, že tam leží legionář. A tak se Toník dozvídá další střípek z historie. Vždycky jakoby náhodou. A jednou si z těch střípků složí vlastní mozaiku. A co mu bude chybět, to si dozjistí.

Cestou zpátky sbíráme barevné listí. Já pro jeho krásu, která v těchto dnech vrcholí, než pomine. Tonda se chce maskovat. Poskakuje lehce po lesní cestě, strká si listy do dírek jezdců zipu a nesdílí se mnou tíhu osudů mužů a žen, po kterých nám zbyla jména na pomnících a svoboda.

„Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“

Edvard Beneš

Věrni můžeme zůstat jen odkazu, který máme v srdci. Letopočty ve škole nám k srdci příliš nepřirostou. A tak si myslím, že procházka po lese může pro budoucnost naší svobody znamenat mnohem více, než strávit volný den v nákupáku. Ve světle již uvedeného považuji riziko, že strávíme jeden den bez chleba, za přijatelné.