Dnes je první školní den. Máme to s Tondou na pohodu, i když ho dvakrát vracím pro jiné tepláky, protože přes prázdniny zase ze všeho vyrostl. Podruhé už se cuká a nechce zase šlapat schody nahoru do pokoje.
Tonda: A proč si musím brát jiný tepláky?
Já: Aby se ti nesmáli, že čekáš velkou vodu.
Tonda: Mě se ale ve škole nikdy nikdo kvůli oblečení nesmál, mami.
Já: … (Neříkám nic, ale vzpomínám si, jak se smáli ve škole kvůli oblečení mě – holka, tohle si vyřeš laskavě sama a jeho do toho netahej, děkuju pěkně.)
Ve škole máme být až v 8:45, a tak se nás netýká ranní dopravní zácpa a troubení aut plných nervózních řidičů, kteří zase nestíhají. V duchu si děkuju za volbu školy pro Tondu. Nahlas – ctíce tradice – nadávám na popeláře blokující ulici, zatímco je mi úplně jasné, že nás přivítají jen vřelé úsměvy, i kdybychom přišli pozdě.
„Smyslem studia není to, aby byl člověk chytřejší, ale aby měl větší požitek ze života.“
Neznámý autor
Hned za bránou se setkáváme s novými tvářemi i se starými známými. S mnoha z nich si tykáme a s některými se i obejmeme. Projdeme si školu a uznale pokyvujeme hlavou nad změnami, které tady během koronakrize a prázdnin proběhly. Některé místnosti zcela změnily svůj účel, přibyla opona u pódia, kde se hraje divadlo, a dračí hlavy u stropu. Nebyli jsme tu půl roku.
Všichni jsme se sešli v kruhovce a Vláďa začíná hrou na kytaru. Je to jeho vlastní píseň o tom, že svoboda začíná v srdci. Následuje představení členů týmu a přivítání nových žáků, letos poprvé i středoškoláků. Kruh netrvá dlouho a hned po předání nezbytných informací odcházíme na zahradu, aby si děti s týmem udělaly společnou fotku.
Než se všichni sejdou venku, Tonda vyleze na strom a já hladím psa, kterému jsem se přimotala pod nohy. A ano, ještě pořád jsme ve škole.
„Jediná otázka může být třaskavější než tisíce odpovědí.“
Jostein Gaarder
Chystali jsme se už domů, když mě na chodbě zastavili holky s kamerou.
„Co pro tebe znamená Donum Felix?“ ptaly se mě a já byla zaskočená. Drmolila jsem, že Donum Felix pro mě znamená všechno. Nevím, na kolik to bylo k pochopení. Že pro mě znamená nemuset plnit domácí úkoly. Že můžeme jít ven místo počítání příkladů z matematiky.
Jenže sotva mi poděkovaly a odešly lovit dalšího respondenta, začaly mi naskakovat opravdové odpovědi na otázku, co pro mě znamená Donum Felix. Znamená to, že:
a v neposlední řadě:
To všechno pro mě znamená Donum Felix.
Že jsme si zvykli na něco, v čem nám není dobře, a považujeme to za normální, ještě neznamená, že nás to neovlivňuje a že je to v pořádku. Protože to, že my jsme to přežili, neznamená, že to musíme předávat dál. Protože my už dnes máme možnost volby.
Dokonce i když nemůžeme dát dítě do svobodné školy.
Dokonce i když nemůžeme mít dítě na domácím vzdělávání.
Dokonce i tehdy, kdy naše dítě chodí na klasickou ZŠ, máme možnosti volit. I kdyby to znamenalo třeba „jen“ to, že se nespojím s učitelem proti dítěti. „Jen“ to, že budu trvat na tom, že rozhovory o dítěti budou probíhat před dítětem. A nebo „jen“ to, že nebudu posuzovat kvalitu svého dítěte podle známek v žákajdě.
Že to není snadné?
„Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a námahy.“
Joseph Addison
Svými volbami tvoříme svůj život.