Život na doživotí

Jak moc se váš život liší od režimu doživotně odsouzeného vězně? Den za dnem se trmácíme ve shonu a stresu, aniž bychom nad ním zauvažovali.

Budíček v šest, večerka v deset. Omezená možnost práce, pod dohledem, v areálu věznice. Práce, která je nudná a nenaplňující. Vycházky hodinu denně, čas strávený s rodinou tři hodiny měsíčně. Možnost sledovat televizi.

Možnost sexuálního života, kterou narozdíl od doživoťáka tady venku máme, je úměrně vykompenzována starostmi s hypotékami, popř. dalšími úvěry. Marnost. Odevzdání.

Nesnažím se říci, že všichni můžeme být rentiéři, kteří tráví všechen čas přesně tak, jak chtějí. Snažím se poukázat na to, že často rezignujeme i na ty aspekty života, které je v naší moci změnit.

„Jako doživotní majitel jednoho života musím říct – to je zajímavé – že jediná věc, kterou máte doživotně, je život.“ Jan Werich, Balada z hadrů (Velká předscéna)

Možná přišel čas se zastavit a zamyslet se. Opravdu je tato práce, ve které nenacházíme smysl a která nám jen tak tak uhradí složenky, jediná možnost? Opravdu musíme lítat jak hadr na holi, protože přijede na návštěvu tchyně?

A opravdu nemáme možnost užívat volného času smysluplněji? Nebo je to všechno pouhý zvyk? Rutina, nad kterou jsme si zvykli neuvažovat?

Je to možná bezútěšné, ale zato známé a svým způsobem pohodlné. Dnešní terminologií by se řeklo, že se jedná o „komfortní zónu“.

Už jsme si odvykli přemýšlet o svých touhách a snech. Případně máme na zřeteli pouze ty, jež se nám zdají být nedosažitelné. A to je trochu škoda.

 

 

Vzpomínáte si ještě na dobu, kdy jsme byli dětmi? Na ty nekonečné možnosti? Na dobu, kdy se klacek v našich rukách měnil na meč nebo na kouzelnou hůlku?

Jistě, dnes jsme dospělí, klacek zůstává klackem, ale přesto se dokážeme divit, že si s ním naše děti nevystačí. Pořád chtějí nové a dokonalejší hračky…neučíme je to náhodou my?

Nebo je jednodušší, chcete-li „komfortnější“ všechnu zodpovědnost vyvést směrem ven, mávnout rukou se slovy „To za nás nebylo, a navíc ty všudypřítomné reklamy!“. Nepopírám, že svou úlohu sehrávají. Doba se mění, nároky stoupají. Jde spíše o to, zda dokážeme svým dětem ukázat i jiný svět.

Dnes jsme dospělí a klacek zůstává klackem. Sny se zhroutily. Touhy zmizely někde v nenávratnu…

Domnívám se, že sny a touhy nezmizely kdesi v dálce, ale naopak někde hluboko v našem nitru. Sami jsme je tam pozavírali.

A ať  jsou jakékoli, všichni nakonec toužíme po něčem, co by šlo shrnout pod pojmy „láska a štěstí“. Jako děti jsme přece nepotřebovali peníze, abychom se cítili šťastní a milovaní. Tak proč se jimi tak často zaklínáme dnes?

Přinese nám snad štěstí drahá exotická dovolená, na kterou musíme měsíce nebo roky šetřit, možná ještě za cenu přesčasů? Deset, čtrnáct dní, možná tři týdny a je pryč!

Ale strávit s dětmi a s partnerem téměř dva měsíce v roce třeba v lese a nevyčerpat ani jeden den dovolené, kterou si vybereme jako bonus, to zase tak moc nestojí.

Je to jen malá změna, ale s nedozírnými pozitivními následky. A cena, kterou za to zaplatíme? Jeden den v týdnu vypneme televizi.

„Moje definice života je totiž to, že jsem si všiml, že život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil.“ Jan Werich, Balada z hadrů (Velká předscéna)

Já bych jen dodala, že život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk prožil. Záleží na nás, jak si zrežimujeme to svoje doživotí.

 

Tereza Tyburcová
Po letech pokusů a omylů jsem našla cestu z myšlenkové pasti "měla bych", "musím" a "nemohu". Dnes ukazuji ostatním, že žít svůj vlastní život a brát ohledy i na své potřeby není sobectví. A že není pozdě plnit si sny. Jak se to stalo, se dozvíte tady
Máte taky občas pocit, že žijete nějak blbě, máte toho moc a nemáte čas na sebe a/nebo na rodinu? Pokud chcete vědět, co se s tím dá dělat, přečtěte si můj e-book S jazykem na vestě
Chcete mi napsat? Kontaktní e-mail: fenix@terezatyburcova.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů