První výběh běhny

Víte jak bolí běh, když jste se ho naposledy pořádně dopustili před dvaceti kily? Já jsem o tom měla jistou představu, ale ukázala se býti příliš optimistickou…

Vstanu z popela je o znovuvzkříšení. Pokud se týká mého života, tak ve všech jeho podobách. Dokud se jednalo o ty teoretické, spirituální aspekty, neměřitelné a neuchopitelné, mohla jsem filosofovat vesměs z gauče. Teď už ale přituhuje. Přišel čas na tělesnou schránku.

Moje představa je asi taková – po překonání prvních lehkých nesnází se budu velmi ladně a pružně nadnášet v pravidelném rytmu, s lehkým dechem (už přece nekouřím) a ve slušivém růžovém sportovním oblečku. Něco jako filtrovaná fotka z instagramu.

Byla jsem přesvědčená, že přestat kouřit bude ta nejtěžší překážka, která mě čeká.

„Chybovat je v povaze člověka, ale jen hlupák na svém omylu setrvává.“


Marcus Tullius Cicero

S pohybem jsem se vždycky kamarádila a mám za sebou i jeden atletický závod (pravda – před dvaceti lety). Dnes jsem se odhodlala poprvé po letech vyběhnout. A můžu hovořit o velkém štěstí, že píšu rukama a nikoli nohama, protože jinak bych nemohla svůj zážitek zaznamenat pro budoucí generace.

U nás na Kladně se hodně běhá na Sletišti a v přilehlém lesíku Lapák. Co pamatuju, bývalo tam dost narváno. Běžci a běžkyně se pletou in-line bruslařům, ti zase cyklistům. A pejskaři, maminky s kočárky a/nebo dětičkami na odrážedlech se pletou všem. Vybrala jsem si raději trasu pár kilometrů za Kladnem po břehu Turyňského rybníka, kterému u nás neřekneme jinak než Záplavy. Z parkoviště na Racek 2,3 km a zase zpátky. Trasa podél vody, žádné převýšení.

trasa „běhu“

Uběhnu pár metrů na zahřátí, minu několik rybářů (v průměru každých 15 metrů jeden) a v duchu si nadávám, že jsem raději nešla na Lapák. Tam bych se aspoň ztratila v davu, kdežto tady se rozhodně vyjímám. Je to jako divadlo, kde na jevišti funí párovka z roku 1850 v běžeckých botech, zatímco diváci si přinesli svoje křesílka a udělali vlastní rozestupy tak, aby pokryli všechna tři dějství a nikdo je nerušil couráním v uličce.


Dějství první: Vím, jak důležité je správné rozcvičení. Kolena nahoru, zakopávání, skipping, lifting mám v malíčku. Běžecká abeceda je základ, to se nezapomíná (a nevynechává!). Pak nějaké to dynamické protažení, to musí být. No jo – ale! Přece se nebudu rozcvičovat TADY. Poprvé po letech. Před těma pupkatejma kukučema (ode mně to sedí)? Tak to teda ne.

Čtyřista metrů od výchozího bodu se vzdávám. Cítím, že pokud se aspoň neprotáhnu, můžu se rovnou vrátit. A tak zakroužím v kloubech, udělám pár úklonů a modlím se, aby to stačilo. Vyběhnu plna odhodlání trasu pokořit.

Dějství druhé: Hezky lehce, nepřepálit start… No dobře, ještě trochu uberu, nechci přece svalovou horečku. Jsem přece zkušený začátečník… No, na internetu všude tvrdí, že v takové situaci je nejlepší indiánský běh. Tak já to nebudu přeskakovat a raději chvílemi půjdu…

„Běhání je ten nejryzejší bojový sport, jaký si lze představit. Při každém kroku bojujete sami se sebou.“

Robert Jackson Bennett

Po dvanáctistech metrech přijde asfaltová cesta. No, to přece není zdravé na klouby a koneckonců procházka je pořád zdravější než sezení na gauči.

Po 250m asfaltová idyla končí a já s tichým zavytím roztlačuju tělo do pohybu. O dalších 250m později, u čističky odpadních vod se hroutím. Mám za sebou 1,7km (to se dozvím až doma u mapy, protože venku jsem offline) a trvalo mi to asi čtvrt hodiny.

Abych si vylepšila skóre, vyhecuju v sobě amerického vojáka. Po třech chabých pokusech zjistím, že výpady nebudou dobrá volba. Odhodlám se alespoň udělat dvě série dámských kliků po deseti. Po rukou a po prsou se neběhá, takže to by neměl být problém. Názor změním u pátého kliku.

U osmého už se v duchu hecuju “To dáááš, tak děléééj, póóójď!”. Devátý a desátý klik už připomíná spíš zásah elektrickým proudem. Druhou sérii raději kulantně opomenu (stejně jako zbytek cesty na Racek), udělám čelem vzad a „vybíhám“ zpět.

Dějství třetí: Cestou promýšlím teorii, že běháním se přibírá. Na startu jsem stála “Já” (cca 58kg) + “ToNejsemJá” (dalších 15kg), celkem bratru 73 kilogramová Tereza. No jo! Ale teď má jen každá moje noha metrák!

„Ženy nejsou stvořeny k běhu. Když prchají, tedy proto, aby byly dostiženy.“

Jean Jacques Rousseau

Moje představa pružné běžkyně v dorůžova laděném outfitu vzala rychle za své. Navíc růžová barva v nových souvislosteh získala poněkud jiný než holčičkovský nádech.

V podobných myšlenkách střídajíc chůzi s čím dál kratšími úseky a la postřelené prase se mi otevře přes rybník výhled na parkoviště. Taková dálka! Propadla jsem zoufalství. Nemít v kapse telefon, tak snad radši přeplavu.


Příštího dne přišlo to, co už jsem léta nezažila. Svalová horečka. Přivítala jsem starou známou a hodinku jsem věnovala jinjógovému strečingu (au).

O další den později se přihlásila bolest v krku, rýma a teplota. A tak jsem po práci spolkla paralen, nastříkala si do nosu Xylometazolin (fuj) a poslušně srkala čaj s medem a citronem.

A pak se mi vkradla na mysl taková kacířská myšlenka – celou zimu nic nedělám a žeru na co přijdu a jsem zdravá jako řípa. Jen schroustám pár mrkví a vyběhnu na čerstvý vzduch, už je tady nemoc.

Mým jediným sportem jsou takové smutné procházky. Proč smutné? Protože se jdu vždy projít na pohřeb některého ze svých přátel, kteří pravidelně sportovali, nebo je jedu navštívit do nemocnice, kde leží s nohou v sádře.“


Vladimír Vondráček

Jestli ono to běhání spíš zdraví neškodí?

Tereza Tyburcová
Po letech pokusů a omylů jsem našla cestu z myšlenkové pasti "měla bych", "musím" a "nemohu". Dnes ukazuji ostatním, že žít svůj vlastní život a brát ohledy i na své potřeby není sobectví. A že není pozdě plnit si sny. Jak se to stalo, se dozvíte tady
Máte taky občas pocit, že žijete nějak blbě, máte toho moc a nemáte čas na sebe a/nebo na rodinu? Pokud chcete vědět, co se s tím dá dělat, přečtěte si můj e-book S jazykem na vestě
Chcete mi napsat? Kontaktní e-mail: fenix@terezatyburcova.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů