V Albertu jsem si naložila do košíku čtyři balení Královského kuřete. Pak jsem přihodila pytlík s listovým špenátem a hned za ním letěla „cihla“ špenátového protlaku. Její ostrý roh projel igelitem obalu kuřete a to nebýt po smrti, bylo by obětí nedbalostního činu. Mordyje – to byla díra, že by se mi tam vešla celá pěst.
„Všichni bychom měli nalézat štěstí ve spravedlnosti a pravdě, bez ohledu na utrpení a ztráty, s nimiž se na tomto světě můžeme setkat.“
Mahátma Gándhí
Na pokladně jsem paní pokladní o celé anabázi zpravila, aby na sebe při markování omylem nebohého ptáka nevyklopila. I přes roušku bylo patrné, že se na mě usmála. Jenže kvůli poškozenému kódu nechtělo kuře pípnout (ani se mu nedivím). Paní pokladní si ale s úsměvem poradila, přemarkovala kód z jiného balíčku, upravila váhu (ty jo, to fakt jde?) a lupla mi poškozené balení do mikrotenového sáčku.
Poděkovala jsem za její přístup a když mi ještě hezky vyšly stravenky, tak mi ta dobrá duše pravila: „To vás pánbu odměnil za upřímnost. Většinou slyším, že „To samo“. To mám nejradši. Mějte se hezky, na shledanou!“
A v tu ránu mě kuře přestalo zajímat. Mé úvahy se rázem začaly ubírat úplně jiným směrem. Přicházely jiné myšlenky. O malých pravdách a velkých lžích. O povaze národa a o tom, že…
Vadí nám – a zároveň to automaticky předpokládáme – že politici lžou. Nic s tím ale neděláme. Možná netušíme co. Možná si namlouváme, že s tím nic nenaděláme. Myslím, že v dnešní době mohou opravdové změny přicházet jedině zespod.
„Je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí.“
Adolf Hitler
Politici nám budou lhát, dokud to budeme akceptovat. Akceptovat to budeme, dokud budeme zvyklí na lež. A na lež budeme zvyklí, dokud nepřestaneme lhát.
„Pravda je to, co zjednodušuje svět, a ne to, co vytváří zmatek.“
Antoine de Saint-Exupéry
A my každý den budeme mít mnoho šancí se na pikosekundu zamyslet a rozhodnout se, jestli budeme vytvářet zmatek, nebo začneme odspodu měnit sebe a svět.