Čím chceš být, až budeš velká?

A teď, když už jsi velká, čím jsi?

S jakou samozřejmostí se dospělí ptají dětí, čím chtějí být. A  jakou samozřejmostí je pak jemně manipulují do něčeho rozumnějšího – „Do něčeho, co tě uživí!“.

Koho z nás se dospělí neptali? Ptáte se i vy svých dětí? A opravdu vás to zajímá? Opravdu věříte, že mohou být tím, čím chtějí? Pamatujete si ještě, čím jste chtěli být vy? A proč nejste?

Potřebuješ vzdělání

Já jsem chtěla být zdravotní sestřičkou nebo spisovatelkou. V páté třídě mě přivedli k zápisu na osmileté gymnázium. Přestup na zdrávku mi rozmluvili. A na vysokou jsem zase nechtěla jít já. Pod tlakem rodiny jsem nakonec absolvovala příjmačky na dvě vysoké.

Vymínila jsem si ale, že buď mě přijmou s tím, co umím, nebo nepřijmou. Odmítla jsem šprtat. A odmítla jsem si vysokou vybrat, protože jsem nechtěla na žádnou. Nechala jsem to na nich. Vybrali práva a žurnalistiku. Smála jsem se. Vlk se nažere a koza zůstane celá – tam se bez přípravy nedostanu.

Ještě dnes je mi do smíchu, když si vzpomenu, jak jsme dorazili před budovu zkoušek. Všichni ve zpocených roztřesených rukou jakási skripta. Já jsem si zapálila cigaretu a máma se mohla pominout. Nesabotovala jsem to. Zkoušky jsem dělala s nejlepším vědomím a svědomím. Nevzali mě, bohudík.

Nakonec jsem ztratila tři roky na vyšší odborné škole firemního managementu. Mám z ní papír. Chcete-li – diplom. Je mi to ukradené. Chtěla jsem být zdravotní sestra nebo spisovatelka.

Vším, čím jsem byl, jsem byl rád

Pracovala jsem jako nádeník ve fabrice, ještě při škole. Léta jako servírka, barmanka. Jako sekretářka. Dva roky jako celník. Teď osmým rokem jako asistentka hlavní sestry v domácí zdravotní péči. Byla to průprava k nezaplacení. To by se mi s vysokou nepodařilo zažít.

„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“

Seneca

Dokonce jsem uvažovala, že si zdrávku dodělám. Nakonec jsem ale sebekriticky uznala, že teď už nechci. Už by se mi špatně studovalo při ostatních povinnostech. A já chtěla být skvělá zdravotní sestra, ne mít jen další papír.

A tak po různých životních kotrmelcích zase píšu. Žádnou velkou literaturu. Píšu pro lidi. A píšu taky pro sebe. A pořád mě to baví.

Teď se ptám já

Ptám se svého pětiletého syna. A on chce být králem, nebo ošetřovatelem lvů. Nevymlouvám mu to. Ani mu neříkám „To se ale musíš hodně učit.“

„Vědět, co chtít, to je vůbec největší chyrost.“

Jan Werich – Tři sestry a jeden prsten

Pozoruju ty jiskřičky v očích a nebudu mu je brát. Vím, že je pro něj dobré vzít si čepici, když je venku zima. Ale to je tak všechno. Vlastně ne! Ještě jedno vím, co je pro něj dobré – nelajnovat mu život. Aby k tomu svému nemusel jít zbytečnou oklikou.

„Co máme za sebou a co před sebou, je málo důležité ve srovnání s tím, co máme v sobě.“

Ralph Waldo Emerson

Kdyby se mě zeptali znovu, odpověděla bych – Sama sebou.

A vy?

Tereza Tyburcová
Po letech pokusů a omylů jsem našla cestu z myšlenkové pasti "měla bych", "musím" a "nemohu". Dnes ukazuji ostatním, že žít svůj vlastní život a brát ohledy i na své potřeby není sobectví. A že není pozdě plnit si sny. Jak se to stalo, se dozvíte tady
Máte taky občas pocit, že žijete nějak blbě, máte toho moc a nemáte čas na sebe a/nebo na rodinu? Pokud chcete vědět, co se s tím dá dělat, přečtěte si můj e-book S jazykem na vestě
Chcete mi napsat? Kontaktní e-mail: fenix@terezatyburcova.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů