Chybami se člověk učí – We learn by our mistakes

Máte děti? Pokud ano, pak vás nezaskočím tvrzením, že si musíte dávat pozor na pusu. Všechno, co kdy řeknete, bude totiž použito proti vám. Každé dítě, i když ještě nemluví, nasává způsoby komunikace a chování od svých rodičů. A to se vám vymstí. Tedy pokud nejste zen-budhistický mistr. Není mi však známo, že by zen-budhističtí mistři měli děti.

Lekce logiky

Bývala jsem taky taková roztomilá holčička časovaná bombička.
A tak mě dospělí trénovali v logice. A protože můj táta (logicky) není zrovna zen-budhistickým mistrem, bývala to často právě jeho doména.

Když jsem začala používat jeho vlastní věty – byla jsem drzá. Pokud jsem použila navíc i originální intonaci, pohlavky se nešetřilo. Je zvláštní, jak dospělého dokáže nejvíce rozlítit jeho vlastní chování odzrcadlené dítětem. Zpočátku mě ten zjevný rozpor zaskočil, a tak jsem se ptala.

„Proč ty můžeš a já ne?“
Tátova odpověď byla geniálně jednoduchá.
„Já ti to říkat můžu, protože jsem tvůj otec.“

Později jsem mu začala kontrovat.


„Já ti to taky říkat můžu, protože jsem tvoje dcera.“


Lekce logiky nesly ovoce. Čekala jsem, jak si s tím táta poradí.

„Tak to jsi na omylu a nebuď drzá.“

Zen a hotovo. Geniální.

Co naplat, každý dělá, co může.

Lekce sebereflexe

Mnoho svých vět jsem vyslechla z Toníkových úst. A mnoho se mi jich nelíbilo. Byl drzý.

Taktéž nejsem zen-budhistka, ale už jsem o generaci dál a pamět mi slouží. A tak synovi narovinu říkám, jak jsem to jako malá měla já a že není snadné změnit vyjeté koleje. A vždycky mu řeknu, že se mi to takhle nelíbí a že to zkusím příště i já říct jinak. A opravdu se o to snažím. A často zase selžu. Ale zkouším to znova a Tonda je rozhodně velmi tolerantní parťák. Tak na jeho dotaz, který pochopitelně a logicky musí párkrát přijít, odpovídám omluvou.

Lekce laskavosti

Je mi blbě. Chytla jsem to od Toníka. Měl odjet na zimní školu v přírodě, ale marodí. Vláďa je chrabrý muž a jen tak něčeho se nelekne, a tak si smažil čínu sám.

Později jsme se všichni srazili v chodbě. Vláďa s talířem, já do koupelny a Tonda pro pití.

„Já jsem ale blbec!“ pravil otec rodiny. „Já jsem nevypnul plotýnku“!

Dříve, než jsem stihla vytáhnout z rukávu svojí podobnou zkušenost, kdy jsem se divila, že se brambory pořád nevaří (a přitápěla jsem vedlejší volnou plotýnkou), ozval se s ledovým klidem Tonda.

„To přece nevadí táto. Vždyť chybama se člověk učí.“

A mě to hřálo u srdce víc, než do ruda rozžhavená deska sklokeramiky.

We learn by our mistakes

Do you have kids? If so, then I will not surprise you by saying that you have to watch your mouth. Everything you ever say will be used against you. Every child, even if not yet speaking, absorbs ways of communication and behavior from their parents. And that will get back to you. Of course if you’re not a zen-buddhist master. However, I do not know if Zen Buddhist masters have children.

Lessons of logic

I used to be such a cute little girl timed little bomb.
So the adults were trained me in logic. And since my dad (logically) is not exactly a zen-buddhist master, it was often his domain.

When I started using his own sentences – I was cheeky. If I also used the original intonation, I was not spared of slap. It is strange how an adult can be most upset by his own behavior, mirrored by the child. At first, the apparent contradiction caught me by surprise, so I asked.

„Why can you tell it and I don’t?“
Dad’s answer was brilliantly simple.
„I can tell you because I’m your father.“

Later I began to counter him.


„I can tell you too, because I’m your daughter.“


The lessons of logic bore fruit. I was waiting for my dad how he will deal with it.

„You’re wrong and don’t be cheeky.“

Zen and done. Ingenious.

What to do, everyone does what he can.

Self-reflection lessons

I heard many of my sentences from Toník’s mouth. And I didn’t like many of them. He was cheeky.

I am not also a Zen Buddhist, but I am a generation away and the memory serves me. So I tell my son how I had it when I was a kid. And I tell him that it is not easy to change ruts. And I always tell him that I don’t like it that way and that I will try to say it differently next time. And I really try. And I often fail again. But I try again and Tonda is definitely a very tolerant partner. So to his question, which of course and logically must come a few times, I answer by using apologize.

Lesson of kindness

I feel ill. I caught it from Tonik. He was supposed to go to a winter school in nature, but he was getting sick. Vlada is a brave man, and he is not afraid of anything, so he fried china meal by himself.

Later we all collided in the hallway. Vláďa with a plate, me to the bathroom and Tonda for a drink.

„I’m a jerk!“ said the father of the family. „I didn’t turn off the hotplate“!

Before I could pull my similar experience out of my sleeve (one day I was wondering that the potatoes were still not cooking – meanwhile and I was warming up the next loose hotplate), Tonda said with stoic calmness.

„It doesn’t matter, Dad. You learn by mistake.“

And it warmed my heart more than our hotplate.

Tereza Tyburcová
Jsem maminka unschoolera a vypravěčka léčivých příběhů. Inspiruji další zoufalé mámy, aby se utrhly ze řetězu a použily svůj tvořivý potenciál k proměně svého světa. Proč to dělám, se dozvíte tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů