Ba-ZEN

„Žijeme to, co jsme si sami pro sebe vybrali. Křivdu nelze svalovat na ostatní. Sami sobě přiznáváme právo na takový život, jaký jsme si sami pro sebe vytvořili.“

Barbara Taylor Bradford

Ten bazén si prosadila (a koupila) máma a už tři sezony pořád hledá cesty, jak v něm udržet vodu čistou. Nastrkala do toho spousty peněz a pořád to nefunguje. Nedá si ale říct. Takže celá rodina, místo abychom se v klidu jeli vykoupat třeba k Libušínskému jezírku, skáčeme kolem bazénu jako pitomci.

„Úplně stačí, když mi ho pomůžete postavit, zapojit filtraci a napustit. Zbytek sezony už se o to postarám sama.“

máma

Jenže když se podesáté za léto odfoukne těsnění z čerpadla a voda teče všude kolem, spravuje to logicky můj muž. Když voda co týden nebo čtrnáct dní zezelená, zase neřešíme nic jiného. Na konci srpna, když je voda zase zkažená, si máma trvá na svém, že to ještě zvládne vyčistit a že se chce ještě v září koupat. Dopadá to tak, že ze špinavé vody je totální bažinec, ve kterém se nedá koupat ani v září ani nikdy. Takže místo toho, abych na konci léta vypustila zezelenalou vodu, vyčistila bazén a zazimovala, tak ho vypouštíme v půlce září a necháme na něm ruce. Teda já.

A tak jsem letos byla hodně naštvaná, když se situace opět opakovala. S mámou jsem se seštěkala a končilo to tak, že mi řekla, ať se nestarám, že si to zařídí sama, ale že se bazén ještě vypouštět nebude.

Moje máma je celý život žena činu. Všechno zvládne, všechno umí – i štukovat a vrtat příklepovkou. Jenže už má leccos za sebou (místo leccos si dosaďte prakticky cokoli včetně rakoviny), takže její energetické kapacity nejsou co bývaly. To by nebylo samo o sobě nijak hrozné. Až na to, že moje máma plánuje pořád stejně, jako když jí bylo dvacet a byla v plné síle.

Jenže tentokrát už mě fakt naštvala. Úplně to ve mně bublalo a vřelo. A samonáser se krásně rozjel.

„Vždycky si navymýšlí, skutek utek a já abych to pak vyžírala. Fakt nechápu, proč na tom tak strašně lpí! Máme zahrádku jak dlaň, nadzemní bazén s trubkovou konstrukcí je tam jak pěst na oko a ještě je věčně zelenej. Víc času strávím galejema kolem něj než koupáním. Já se na to můžu..!“

A taky jsem to udělala. Ani mě nenapadlo ho čistit. I kdyby měl celej shnít! Když dělala ramena, ať si to zkusí.

Zkusila. Ale samozřejmě to nedotáhla do konce. Vypustila ho, vyčistila stěny a dál se nedostala. Týden, dva, tři… Září se chýlilo ke konci, do bazénu pršelo.

Dalo se to čekat…

„Ani na to nesáhnu,“ prolítlo mi hlavou, kdykoli se moje myšlenky zatoulaly tím směrem. „Tentokrát budu pevná a vytrvám. Bude muset uznat, že to nakonec vždycky musím udělat já. A pokud to tak je, tak logicky musím já rozhodnout o tom, KDY to udělám. Musí to konečně pochopit.“

A jak už dobře vědí ti, kdo sledují Divotvorný budoár na FB, tak jsem 24. října 2021, dva měsíce před Vánoci, koukala do bazénu, na jehož dně v odporně špinavé vodě leželo vedle spadaného listí i nebohé ptačí tělo. Může se pták utopit ve 25cm vody?

Bazén u nás leží podle feng shui v oblasti bohatství a prosperity. Můj muž právě měnil plynový kotel, který dosloužil, za nový. Na stole mi leželo oznámení o šílených cenách plynu a elektřiny v režimu DPI, do kterého jsme jako zákazníci Bohemia Energy spadli. A hlavou mi proběhlo i dalších několik nedávných událostí, kdy jsme přišli zbytečně o různé částky peněz. Tak dost.

„Domácnost nelze udržet v čistotě bez špinavé práce.“

George Bernard Shaw

Svoje holinky jsem našla úplně zpuchřelé. A tak jsem natáhla Vláďovy osmačtyřicítky a šla jsem na to. S kosem jsem se v duchu rozloučila a omluvila se mu. A pak jsem tisíckrát ohnula hřbet, abych nabrala kalnou vodu a vylila jí ven. A abych se sklonila před moudrostí vesmíru.

Je cosi očistného v tom, když v tichém rozjímání vyléváte jeden kýbl hnusu za druhým. Je to těžká, pomalá a špinavá práce, ale jako každá těžká, pomalá a špinavá práce, když si jí sami zvolíte, může pozvedat ducha. Zvenku to tak nevypadalo, ale byla to svého druhu modlitba.

A mě při ní došlo, že to já nesu zodpovědnost za svůj prostor. A za svá minulá rozhodnutí, která jsem udělala. A pokud vedla ta rozhodnutí k tomu, že nám na zahradě stojí žumpa, je to v konečném důsledku moje zodpovědnost a nikoho jiného.

A že ego je to, co lidi rozděluje. Táhne mi na čtyřicet a už teď nezvládnu to, co kdysi. A jo, taky to blbě nesu. Možná bych mohla mít víc pochopení. Ne pro její tvrdohlavost (opět tak typickou pro náš rod). Ale pro její motivace i slabosti.